Proof of Work (PoW)
Proof of work zabezpečuje blockchain tím, že vytvoření bloku vyžaduje skutečný, nákladný výpočet. Síť věří historii, za kterou stojí nejvíc práce, takže přepsat minulost je neúnosně drahé.
Myšlenka je starší než kryptoměny. Poprvé byla navržena v roce 1993 jako způsob, jak zdražit rozesílání nevyžádané pošty. V roce 1997 použil stejnou myšlenku pro e-mail systém zvaný Hashcash. Bitcoin, spuštěný v roce 2009, ji uplatnil na veřejnou účetní knihu.
Funguje to takto. Těžař seskupí transakce do kandidátního bloku a přidá číslo, které lze měnit, zvané nonce. Blok zahashuje, čímž vznikne číslo, které vypadá náhodně. Pokud je toto číslo pod cílem sítě, blok je platný. Pokud ne, těžař změní nonce a zkusí to znovu, miliardkrát za sekundu.
Najít platný hash je těžké, ale ověřit ho je okamžité. Kdokoli může blok jednou zahashovat a potvrdit, že splňuje cíl. Právě to umožňuje tisícům počítačů shodnout se na řetězci, aniž by si navzájem věřily.
Zároveň to dělá změnu minulosti drahou. Aby útočník přepsal starý blok, musel by znovu odvést jeho práci a práci všech bloků po něm, a to rychleji než zbytek sítě. Čím hlouběji je transakce pohřbená, tím je bezpečnější.
Přesně to těžaři dělají: vynakládají výpočetní výkon, aby získali právo přidávat bloky a vybrat odměnu. Každá mince si volí vlastní algoritmus, který rozhoduje, zda práci nejlépe odvedou CPU, GPU nebo ASIC. Některé novější návrhy se snaží, aby samotná práce byla užitečná, například skutečné maticové výpočty prokázané důkazem s nulovou znalostí.
Častým omylem je, že práce spočívá v řešení chytré úlohy. Má blíž k loterii: každý hash je los a vyšší hashrate kupuje víc losů. Hlavní alternativou je proof of stake. Zabezpečuje řetězec uzamčenými mincemi místo výpočtů a těžba v něm není.
